Koštéř Březí 14-15.9.2019

Zdar všecí, poslední dva mistráky se odjeli před čtrnácti dny v Solnici. Adrian Uhrik tam ukončil nadvládu pilotů z klubu Rc sport Březí (jehož byl v minulosti součástí a jako člen elitního stihacího komanda vybojoval pro tento klub dva tituly Mčr a to v roce 2015 a 2016 a také nějaké Koštéře) tentokrát to je první titul pro klub ze Starče. Co se týče seriálu o Moravské Koštéř tak ten letos jaksi netáhne, prozatím byly odjety jen dva závody ve Starči a to ještě jako mezinárodní. Třetí a čtvrtý v Solnici byly kvůli malé účasti zrušeny. Takže třetí a čtvrtý díl seriálu se jel o tomto víkendu v Březí. Za krásného pozdně letního (babí to ještě nebylo to prý začíná až koncem září) dorazilo do depa 24 účastníků. Depo se o něco opět rozrostlo takže každý se mohl uvelebit jak chtěl. Při sobotní registraci obdržel každý ůčastník dárkoví certifikát se kterým mohl navštívit stánek s hosteskama (teda vlastně jen jednou a to ,,pančelkou“ Markétou, Kristína musela neplánovaně letět pracovně do Nového Jorku) a tento certifikát opravňoval účastníky ke konzumaci pěti špičkových vzorků vína od zdejších vinařů. Tuto doprovodnou akci ocenily především znalci vína jako např. Ivoš Řítký anebo náš Jarda ten hájil barvy našeho klubu především zabořený v křesle s pohárkem v ruce, než  na trati. Během koštování běželi naplno kvalifikace tří skupin. Abychom udrželi jakousi rozumnou uzpůsobylost konzumentů (pilotů) byla mezi jednotlivými vzorky pauza 30minut která se přísně dodržovala. Adrian přijel ve skvělé formě a předváděl nám, že titul je ve správných rukou, v sobotu vyhrál co se dalo jak všechny tři qalifikace, semifinále, tak i samotný sobotní závod. Sobotní večer bylo v depu o něco veseleji, někteří pokračovali již v nekontrolovaném koštování ještě dlouho do noci u táboráku. V neděli ráno jsem posbíral na třicet prázdných sedmiček což je docela slušný průměr. Ivo Viktorin přijel až v sobotu odpoledne  na nedělní závod a jak se ukázalo ještě toho dost stihl. ráno mě nahoře na věži říkal, že by snad neměl po včerejšťku ani model řídit , tak z něho táhlo, že jsem v tu ránu myslel, že na někoho dole hodím tyčku. I v nedělním klání předváděl Adrian, že jeho nenápadný styl je nejůčinější, opět zvládl nejlépe všechny rozjížďky, tak i semifinále. V nedělním finale se ,,Hartis“ zasekl hned v prvním kole takže vyjížděl mezi posledními, mezitím Adrian,Filip a Martin nasadili na špici strhující tempo, s odstupem se za nimi snažil držet stále se zlepšující Dalibor Roháč. V poslední desetiminutovce se i tak zkušený pilot jako je Adrian dopustil chybičky ,Filip který byl v těsném závěsu a stále útočil na vedoucí pozici toho bleskově  využil a dostal se do vedení . K překvapení všech asi čtyři minuty před koncem Adrianův monopost zůstal stát na trati. (po závodě jsme se dověděli ,že si zapomněl dotankovat!!!) Za Filipa a Martina se tím pádem probojoval  Petr. Po oba dny jsme průběžně kropili takže prašnost byla minimální a s každou jízdou se povrch dráhy stával méně kluzkým. Tentokrát přišlo i dost diváků jak domácích tak i turistů kteří jeli okolo a s kým jsem mluvil tak zírali co ti nejlepší s modely dokážou. Děkuji všem co se podíleli na organizaci. Děkuji všem ,že vytvořili během tohoto dění  příjemnou a bezkonfliktní atmosféru. Děkuji také novým spoluobčanům a kamarádům v Březí Vaškovi a jeho ženě Kristýně a také Markétě, kteří mě pomohli hlavně s doprovodným programem. Markéta byla z bezva lidiček v depu doslova nadšena a přislíbila již nyní pomoc i v příštím roce.   Jps

A ještě něco k zamyšlení.

,,Ůspěšní lidé dělají to, co neůspěšní dělat nechtějí“     Jim Rohn

komentáře u článku

  1. Markéta Johnová napsal:

    Zdravím všechny…
    Na závody jsem se dostala zcela neplánovaně. Dva dny před jsem potkala našeho březáckého „Bendu“ a řešili jsme spolu kočky:), mám koťata a on sháněl – nakonec si nevzal :((( . A jen tak mimochodem se zmínil o časové a organizační tísni okolo víkendového závodění a poprosil mě o pomoc. Hned jsem řekla – NE! Jednak jsem měla jiný plán a dva náročné předchozí víkendy. Ale nakonec jsem si vše poskládala tak, abych mu pomohla. To, co se tam bude dít a kdo tam bude, mě popravdě moc nebralo:))). Ještě ráno jsem se hooodně přemlouvala, že to nějak vydržím. Pěkné počasí mi dodalo kuráž a vyrazila jsem. Zpočátku byl chaos s přípravou všech věcí. Během dopoledne jsem se fakt nenadřela, protože jsem měla na starosti víno a nikdo moc nechodil. Opalovala jsem se v křesle a se sklenkou výborného vína od našich vinařů jsem pozorovala okolní dění. Bylo to příjemné a říkala jsem si, že takto půjdu brzy domů a vše bude za mnou. Během odpoledne se však situace proměnila a kromě dobrých známých z Březí se postupně objevili i obyvatelé dráhy:) A začalo to! Lednička se pozvolna vyprazdňovala, nálada byla výborná a s některými vytrvalci jsme skončili doslova s poslední kapkou vína kolem půlnoci. Bylo to moc fajn, hlavně lidi okolo a já nelituji, že jsem tam byla. Díky všem a třeba zase někdy:)))…
    „Pančelka“ Markéta.

Napsat komentář k Markéta Johnová Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>