Mčr Čepirohy 18. – 19. 8. 2012

Po delší pauze jsem dostal v práci volno  a tak jsme vyrazili na dráhu námi ještě nesjetou. Do depa  jsme dorazili v pátek večer po desáté a přivítali se s družinou těch nejvěrnějších kteří ráčili absolvovat cestu až sem. Jak už to bývá tak někteří ještě chystali a jiní seděli a popíjeli.  Areál v Mostě působí kompaktně a je zde prakticky vše co je potřeba. Dráha je ale odlišná od těch na které jsme zvyklí. Dá se jezdit jen jedním směrem. Tvarem připomíná Hodonín , povrchem Olomouc. Víceméně ale nemá mantinely, jeden skok je vytvořen z palet a potažen kobercem, některé přírodní skoky jsou také pobity koberci (ty se bohužel rozplétali a vlákna se namotávala do různých částí podvozku a několik modelů muselo kvůli tomu odstoupit) jsou zde také dva dosti vysoké skoky asi 100-120 cm, které nemají doskokovou šikmou hranu a tak se dopadá naplocho (což se našim těžkým monopostům moc nelíbilo) na jednom tak po šesti až sedmi metrech. Část dráhy naproti věže byla zrána ve stínu stromů a jelikož se dosti prášilo tak se v tomto úseku jezdilo prakticky naslepo a nahazovači si museli často zatančit verbuňk aby je někdo nevzal přes nohy. Pořadatelé (i když jsem zaslechl že není čím kropit) přeci jen vytáhli hadičku která se u nás používá spíše na stáčání druháku a kam dočáhla, tak tu část pokropili. Časem se vyjela stopa a prašnost se snížila na únosnou mez. Samozřejmě že úroveň závodu byla poznamenána malou účastí, bylo spíše otázkou, komu ze třinácti přihlášených zůstane v rukou černý Petr a nepostoupí do finále.  Semifinále se jelo v sobotu  se šesti a sedmi jezdci, v neděli dorazil předseda z Rakovníku Jarda Vostrej a tak se jelo po sedmi. (s Jardou jsme si potykali a po vzoru politiků jsme se dohodli, že se dohodneme, takže pokud utvoří nějaký team na závod družstev do Březí tak termín tohoto závodu posuneme o týden později). Finále ale svou kvalitu mělo, protože v něm byli samí ostřílení piloti. Do sobotního nejlépe odstartoval Roman Petrák se čtyřkolkou a zdálo se že nikomu nedá šanci, jenže „Hartis“ prokázal , že se do finále Mistrovství Evropy nedostal jen tak náhodou a výkonem na samé hranici možností se dostal asi po deseti minutách před Romana a dojel si letos pro svoje a značku Cleon první vítězství. Jak už to v životě bývá jednou jsi dole jednou nahoře, Petr měl v nedělním semifinále poruchu na elektrice a v následné stihací jízdě poškodil př. tlumič (s touto závadou se po oba dny potýkalo  více jezdců) a tak skončil na chvostě. V sobotu jel moc dobře Jirka Netolický, v neděli ale také poškodil přední osu a nepostoupil do finále, ve kterém Roman bez Petra nenašel soupeře a tentokrát vyhrál. Ředitelem a časoměřičem v jedné osobě byl náš předseda sekce Martin Kubička který nás svolával svým typickým  “lidičky pojďte na to“    JPS